ROZHOVORY S VÍTĚZI

Vyzpovídali jsme pro vás všechny naše letošní medailisty z kategorie Elite.

Jak viděli závodní víkend svýma očima a jak hodnotí úroveň letošního ročníku MČR? Dali jsme všem šest stejných otázek

Kdo na naše dotazy odpovídal?

Stanislava Babušková

mistryně republiky na 3K a 12K

Tereza Schejbalová

2.místo na 3K

Michaela Matúšová

3.místo 3K

Anna Pavelková

2.místo 12K

Lenka Butorová

3.místo 12K

Pavel Krejčí

mistr republiky na 3K

Petr Dorňák

2.místo na 3K a 12K

Štěpán Karel

3.místo 3K

Patrik Stupka

mistr republiky na 12K

Petr Vinický

3.místo 12K

Jaká pro Tebe byla nejlepší a nejhorší překážka na letošním MČR?

Stáňa: Nejlepší ty kombinované, Vyndavač, Lowrig, Deadpool. Nejhorší – Totem.

Tereza: Nejlepší – moc se mi líbil vojenský úsek. Nejhorší – po pádu, bych asi měla říct Fatality, ale to byla má nerozvážnost. Co de týče obtížnosti, to byl určitě Capitan Hook.

Michaela: Nelze říct že nejhorší, ale nejvíce mě potrápil asi Captain Hook, což bylo způsobeno hlavně nečekaným trámem uprostřed. Vybrat nejlepší se mi moc nedaří, ale krásné překážky byly na stadionu a také Vyndavač byl velmi zajímavý.

Anna: Nejlepšími překážkami pro mě byli Monkey Business a v cílové rovince multirig, ty mě nejvíce bavily. Nejhorší překážkou bylo několik set metrů dlouhé brodění smrdutým bahnem a Fly Totem, který byl po dešti velmi kluzký.

Lenka: Mě strašně baví Tree Walk 😀 klidně by mohl bývat i delší 😀 No a nejhorší – pokud pominu Totemy, kde nebyla dámská varianta, tak asi ten Deadpool… tam jsem nechala Jokera… 

Pavel: Nejhorší překážka pro mě rozhodně balanční kladina na 400m trati, a na dlouhé trati potrápili Flying totems. Nejzajímavější překážky Ninja X, Vyndavač, Fatality.

Petr D.: Vždy mě baví Fatality. Prověří sílu úchopu, vytrvalosti a přitom nepatří mezi zákeřné překážky. Za nejhorší považuji multiring na konci závodu, myslím, že byla nebezpečně postavena a ohrožovala zdraví závodníků. Minimálně bych si představoval více měkkého dopadu na zemi :-).

Štěpán: Když bych měl vypíchnout jednu překážku, tak by to byl Vyndavač. Zajímavá kombinace low to high to balance. Cílová rovinka se mi také velmi líbila, akorát bych překážku od Gladiator Challenge dal bez podmínky na každý kruh (snažil bych se co nejvíce vyhnout nadbytečným a neintuitivním pravidlům) a raději bych ji postavil tak, aby to moc jinak nešlo (např. provázat upevňovací lana ještě jedním/dvěma provazy ke konstrukci, aby se zabránilo houpání). Umístění totemu po vodě nebylo vhodné vzhledem k tomu, jak moc velký rozdíl mezi mokrou a suchou variantou je.

Patrik: Začal bych tou nejhorší překážkou, protože ta se mi vryla do paměti asi napořád. Byla to kovová balanční překážka s kolíky . Na trati 3K jsem z této překážky vybíhal poslední́ a díky bohu ji v neděli na 12k zrušili. Naopak mám v oblibě delší těžší kombíčka, takže kombinace tří překážek na stadionu (Tree walk, Deadpool a Fatality CZ) pro mě byla trefou do černého.

Petr V.: Líbila se mi závěrečná sekvence na stadionu. Bylo to zajímavé jak pro závodníky, tak pro diváky, protože se hezky míchalo pořadím a závodilo se až do konce. Stejně tak lowrig na hůrce. Ten byl hezky hravý. Nelíbil se mi Vietkong. Tohleto si myslím na MČR nepatří. A pak Totemy. Sice jsem je dal na poprvé, ale v tom počasí to byl nesmysl, a hlavně pro holky to bylo hodně přísné.

Můžeš nějak porovnat loňský a letošní ročník?

Stáňa: Chybělo mi plavání v pískovně. Šílený byl Vietkong s těma klackama.

Tereza: Jelikož jsem loni běžela pouze dlouhý a letos jen krátký závod, tak si netroufnu porovnávat.

Michaela: Oproti minulému roku došlo k mírnému ztížení překážek a trať na 3k byla méně kopcovitá, což mi více vyhovovalo.

Anna: Loňského ročníku jsem se bohužel nezúčastnila, nemůžu tedy porovnat.

Lenka: Moc ne. Loni jsem běžela jen 3km. Letos jsem si střihla Stadion Sprint a 12km, takže srovnání nějak moc nemám.

Pavel: Poslední dva ročníky byli podobné, každý měl své pro a proti, ale ve výsledku oba dva nejzajímavější a nejkvalitnější závody v ČR.

Petr D.: Myslím, že obecně byly hodně podobné. Vlastně to dělá hlavně stejné prostředí. Samozřejmě spousta detailů bylo jinak, ale nějak výjimečně se dle mého názoru nelišil. Jen bych podotkl časový posun harmonogramu. Zatím jsem se tím setkal, pouze na MČR.

Štěpán: Finisher nunčak byl skvělý nápad. Hrneček byl taky fajn, ale segment je lepší. Organizačně až na pár zádrhelů (registrace, vyhlášení výsledků s účastí zahraničních závodníků…) asi lehce lepší než loni. Bylo by fajn mít vyvěšenou trasu závodu ve festivalce (klidně i jen formát A3/4, pokud se to nestíhá kvůli značení trasy).

Patrik: Co se týče závodu, tak bych řekl, že loni byl závod těžší po běžecké stránce, ale překážky byly lehčí. Těžko se to ale srovnává s kategorií Elite a Age. Loni jsem běžel jenom 3K a letos celý víkend. Za mě byly tento rok překážky hezčí a pěkně rozvrženy po trati.

Petr V.: Myslím, že oba ročníky jsou srovnatelné. Trochu mě mrzí bezpečnost. Loni si několik lidí včetně mě pořezalo ruce na kontaineru, letos zas chyběla sláma pod překážkami. Nebyla pískovna, která byla zajímavá loni. Ale co se týká překážek, nebyl to krok zpět a bylo to srovnatelné. Na druhou stranu mi chyběl nějaký přehled toho, co tam bude. Je to sportovní akce a člověk by měl znát a vědět, na co se přihlásit a hlavně na co a jak trénovat. Letos jsem byl rád, že se na programu objevila štafeta. I když ten výsledný pocit byl spíše takový nevytěžený potenciál. Hlavně břemena na silové části byla jak dětská hra. I na festivalku se mohlo vícekrát, než jen na start a cíl.

Odpovídala podle Tebe kvalita a úroveň obtížnosti překážek tomu, co bys očekával/a na národním šampionátu?

Stáňa: Ano, klidně by mohlo být více delších komb s různými segmenty, které se nedají zkoušet a každý to má pak stejné.

Tereza: Na 90% ano. Osobně bych uvítala více ručkovacích/houpacích komb.

Michaela: Ano. Super je, že překážky jsou od různých pořadatelů závodů a každý si tam najde nějakou, která mu vyhovuje, a naopak na jiné musí více zabojovat, aby ji zdolal.

Anna: Úroveň šampionátu byla, oproti závodům, které jsem dosud běžela a které se v ČR běžně konají, na velmi vysoké úrovni. Tak by to ale mělo na mistrovství ČR být. Očekávala jsem, že to bude náročné, a že překážek bude hodně a mému očekávání to více méně odpovídalo. Hlavně cílová rovinka byla výživná a dala dost zabrat, zde si myslím, že to bylo pro spoustu závodníků skoro až moc náročné. Pro mě byl závod, hlavně překážky, opravdu výzvou a motivovalo mě to k dalšímu zlepšování se. Je znát, že se u nás úroveň OCR posunuje stále výš, překážek je více a jsou náročnější, což je podle mě ale dobře a je to nezbytné k tomu, aby se čeští závodníci mohli dobře připravit na mistrovství Evropy nebo světa.

Lenka: Myslím, že ano. V zahraničí teda nejsou Jokery vůbec, tady je to o to jednodušší. Ale sjednotila bych Joker pro Elite i Age. V zahraničí Jokery ani Age nemá, tak proč tady dělat rozdíly.

Pavel: Ano, MČR je jediný závod v ČR, který se rovná mezinárodním OCR šampionátům (mistrovství Evropy, světa, i další závody v zahraničí).

Petr D.: Národního šampionátu jsem se zatím nikdy nezúčastnil, takže porovnávat nemůžu. Myslím, že to není ani tak podstatné. Osobně bych volil podobnou cestu jako Barbarina Race. Mají to, svým způsobem zaregulované a překážky se nijak moc neliší závod od závodů. Očekával bych spíše překážky, které jsou více známe, a tedy se na vrcholovém závodě nesetkám s překážkou poprvé.

Štěpán: Ano. Jen je trochu problém s ženskou kategorií. Osobně bych byl pro zavedení slow/fast line, kdy se mohou dělat obtížné překážky, které mohou znamenat časovou výhodu (třeba 3-5min), ale díky slow line variantě nebudou pro většinu dámského pole nereálné. Ale chápu, že je to organizačně náročné.

Patrik: Když jsem v pátek přijel na stadion, tak jsem překážky podceňoval. Než jsem je mohl vyzkoušet na vlastní kůži, přišly mi lehké. Kombinace sedmi překážek na stadionu byla dost výživná a v neděli obzvlášť, když poprchávalo. Každopádně bych překážky klidně i ztížil, abych nemusel příště tolik spěchat v běžecké části.

Petr V.: Určitě ano. Takto by to mělo podle mne vypadat. 3K byl opravdu svižný závod a 12K stejně tak. Kopec jsme vyběhli ze všech stran, což byla taková nouze vzhledem k lokalitě. Ale jinak fajn běžecké pasáže střídané vodou atd. Překážkově to bylo tak akorát. Ale hodnotím podle sebe, protože jsem neměl s ničím výrazně problém. Ale dost lidi bud podcenilo přípravu, anebo se nepřipravilo vůbec. U holek byl vidět markantní rozdíl, kdy závodily 3-4 a pak velká díra a nic. Dánky, které přijeli a věděli daleko méně než lidi z CZ o MČR, tak jim překážky nedělaly problém. To srovnání bylo pro mnoho lidí bolavé na jejich EGO. Na druhou stranu třeba totem neměl žádnou variantu pro holky.

Vyhovuje Ti systém Jokerů?

Stáňa: Je úplně super a hdc je adekvátní

Tereza: Asi je mi to celkem jedno, ještě jsem nemela tu čest s jeho využitím.

Michaela: Ano, motivuje to k opakovanému zkoušení překážek, protože Jokerů je pouze omezený počet.

Anna: Systém Jokerů mi při závodech, kde jsou všechny překážky povinné, přijde jako skvělá a nezbytná součást závodu. Umožňuje to pokračovat dál, i když přijde nějaká problematická překážka (ta může být pro každého jiná), kterou závodník prostě nezvládne. Více závodníků tak zvládne dokončit závod a nemusí strávit na jedné překážce půl hodiny, nechat tam i všechny síly, a nakonec se stejně nechat diskvalifikovat. 

Lenka: Vyhovuje, protože jsem „klidnější“, že když tu překážku nedám, můžu se vykoupit. Ale jak jsem uvedla výše, v zahraničí je to pak větší boj „na život a na smrt“ 🙂

Pavel: Ano, za mě jsou povinné překážky s možností Jokerů/handikepů dobrý systém.

Petr D.: Ne. Myslím, že by závod měl být stavěný, tak aby překážky byly těžké a povinné s nekonečno pokusů. Mělo by jich být více, ale ne zákeřné. Tedy nevolit bych překážky na kterých se uvaří půlka závodníku a pokazí jim to celý závod. Neumím teď konktrétně vyjmenovat které překážky to jsou, ale Vím, že spoustu závodníkům se toto stalo a já jim naprosto rozumím. Možná, aby to nebylo ode mě tak suché, třeba totem, je za mě úplně blbá překážka. Nerozumím tomu, co prověřuje. Když je mokrý, je téměř nepřekonatelný. Já ho tedy zdolal, ale věřím, že pokud bych ho nedal na první pokus, možná bych tam byl ještě teď. Osobně bych volil materiál, který je i v mokru překonatelný, tedy něco s drsným povrchem.

Štěpán: Celkem ano, jen je trochu problém s tím, že ten kdo běží první může být ve skutečnosti třeba až 10. Slow/fast line by mi přišla o něco lepší.

Patrik: Systém jokerů nedokážu posoudit, protože ho nebylo třeba. Možná bych psal jinak, kdyby mi nějaká překážka dělala problém, ale myslím, že pro eliťáky na 12k byl jeden joker akorát. Nevyhovuje mi akorát omotaná ruka náramky.

Petr V.: Myslím, že to je velmi dobrá volba, kdy si závodník může zvolit, zda další pokus, anebo si nechat vzít Jokera a zariskovat. Fajn element, který míchá pořadím.

Jaký typ závodů máš ty osobně nejradši?

Stáňa: MČR, Barbarian, GR, kratší tratě, ale ráda to střídám.

Tereza: Kdybych si mohla zvolit na MČR, byl by to určitě závod 12k, bohužel se mi kryl se závody atletiky. Tedy mám ráda závody, kde jsou těžké překážky, ale zároveň záleží i na běžeckých schopnostech závodníka.

Michaela: Takový, kde je více těžších překážek. Např. Ninja race nebo závody do 5 km, kde je hodně OCR překážek, ideálně ručkovacích.

Anna: Jako nejlepší typ závodu mi přijde závod bez handicapů s povinnými překážkami, tedy jako bylo mistrovství ČR nebo závod od Gladiator Race a Runmageddon v Harrachově. Mám raději, když si mohu překážku několikrát vyzkoušet, hlavně pokud je pro mě nová, pokusit se ji zvládnout a nemuset hned po prvním nezdaru dělat handicap. Handicapy dělá také často každý trochu jinak, někteří je ani pořádně nedodělají, mnohdy jdou také někteří závodníci rovnou na handicap. V závodních kategoriích by to podle mě takto být nemělo. Koneckonců je to překážkový závod a překážky by se měli překonávat. Trať mám radši kopcovitější, ale pořád běhatelnou a co se týká typu startů, přijdou mi lepší a i spravedlivější starty ve vlnách, pokud tedy neběží moc závodníků najednou, to je pak lepší rozdělit více vln nebo intervalové starty.

Lenka: Skrz zranění ramene v 2018 jsem pak dost přesedlala na běh a začaly mě bavit více Spartan Race Super a Beast. Ale MČR jsem si dost užila…a změna ze „sparťanské rutiny“ byla velice příjemná… o to více, když se mi podařilo dokončit obě zmíněné tratě, hlavně teda 12km… to jsem opravdu nečekala, že dokončím s náramkem a ještě k tomu „na bedně“.

Pavel: Čím kratší trať tím lepší. Od Ninja závodů po 3K.

Petr D.: Deštivý, bahnitý, překážkový, rychlý. Spartan a Barbarian.

Štěpán: Závody s různorodým povrchem, aby se neběhalo jen po cestách. A závody, kde jsou hravé překážky typu Vyndavač, low rigů, anebo cílové rovinky. (Což MČR splňuje a za mě je to nejlepší závod na české scéně).

Patrik: Pokud otázku chápu dobře, tak se mi líbí Gladiator Challenge, který měl loni závod na 5 km s 50 překážkami. Dávám také přednost kratším závodům do 10 km, pokud je na výběr. Nejraději mám ale MČR závody, kde jsou všechny typy překážek a kvalitní konkurence.

Petr V.: 3K je na mne moc rychlé. Cítím se lépe na delších vzdálenostech. Což bylo na 12K vidět.

Jaké jsou Tvé dojmy z letošního MČR?

Stáňa: Dobré. Super, trochu problém se sobotní registraci na jednom PC, chyběla mi sprcha a jiné jídlo než hambáč, ale byli jsme ve městě… A asi bych dala trojku v pátek odpo, v sobotu dvanáctku a v neděli štafety a 400m. Ale předpokládám, že když nebudou děti, tak to bude časově trochu snazší. Ta 400m mi přijde překážkově hrozně jednoduchá, ale zas je pravda, že jsem ji letos neběžela, bylo by toho moc.

Tereza: Když bych hodnotila jen dojem za mě samotnou v sobotu, tak nemám co vytknout. Ale při sledování pátečního, dost smolně zvoleného vyhlašování, mi bylo holek trochu líto. (Cizinky počítané do celkového pořadí MČR).

Michaela: MČR se mi moc líbilo. Pro mě to byl první závod skoro po roce a o to víc jsem si ho užila. Děkuji všem, co se na jeho přípravě podíleli a těším se na příští rok.

Anna: Prostředí atletického stadionu jako start a cíl závodu se mi moc líbilo, a i pro diváky si myslím, že to bylo zajímavé a atraktivní. Trasa byla různorodá, rovinky i menší kopce a překážky se sešli od více pořadatelů, což vytvořilo zajímavou a náročnou trať. Trať byla všude dobře značená a bylo vidět, že si pořadatelé dali záležet. Poprvé jsem se také účastnila štafety, což mě moc bavilo, hlavně poslední, společný úsek. Jediné nepříjemné bylo dlouhé čekání na start štafety, který byl postupně posouván a konal se až o hodinu a půl později. Celkově však hodnotím mistrovství ČR pozitivně, jsem moc ráda, že se u nás překážkový sport dále vyvíjí a už těším se na další ročník MČR.

Lenka: Smíšené. Na jedné straně teda super hecovačky na trati, od diváků, euforie po dokončení závodů, skvělá banda lidí jak závodníků, tak dobrovolníci a všichni okolo, překážky a tratě jsem si fakt užila… ale bohužel mi tu radost dost zkazila ta vyhlašování mistryň ČR… oproti klukům, mistrům ČR, jsme tam stály jak chudé pocestné a byly jsme tam z toho všechny tak nějak v rozpacích… Tohle opravdu nebylo dobře…

Pavel: Ve zkratce, mám ze závodů velmi dobrý pocit. Více v mém reportu.

Petr D.: Upřímně mám pocit, že se to tak nějak letos splácalo. Asi od toho očekávám do budoucna určitě více. Volil bych jinou lokalitu. Klatovy jsou za mě velice neatraktivní a tenhle sport bych rád viděl někde blízko horského prostředí. Jako závodník i divák si myslím, že poslední dva ročníky od Harrachova to nemělo moc progres. Zároveň si vážím toho, že jste něco takového vytvořili a my jsme si mohli zazávodit. Věřím, že vás to stojí spoustu úsilí a já vám za to moc děkuji. Očekávám více a držím vám palce!

Štěpán: Uiiii!!! Velmi kladné vzhledem k velmi povedenému sobotnímu závodu. Nevím, co bylo za problém se značením na 12k, jelikož mě to přišlo v pohodě až asi na dvě místa (v seběhu prudká zatáčka). Více bych asi používal směrové šipky a zahrazení cesty páskou v navigačně náročnějších místech. Díky za organizaci!

Patrik: Za mě bylo vše v pořádku a závod skvěle připraven. Mrzí mě akorát nemožnost vyzkoušet si překážky před závodem. Obzvlášť, když se jedná o MČR. Nemám tedy srovnání se zahraničními závody, ale tady bych přeci jen rád věděl, do čeho jdu.

Petr V.: Dojmy mám smíšené. Myslím, že kluci si zazávodili dobře, ale pro spoustu holek to byl boj o přežití místo závodu. Což není dobře a je to hodně demotivující. Otázka je, do jaké míry to je spojené s tím, že jsou ukolébané závody typu „Támhle je pytel a skákej okolo stromu, nebo přeskoč kostku.“ a snadného umístění na bedně. To u mnoha lidi navodí dojem neporazitelnosti a pak přijde tvrdý náraz. Samozřejmě to přišlo i u pár chlapců taky. A člověk, aby místo toho hledal chybu u sebe, poukazuje, jak to bylo těžké atd. Když tohle slyšíte říkat lidi, kteří jednou větou řeknou, že už rok netrénují ruce a závod byl moc těžký, tak nevím, co si o takových lidech myslet. Zjevně to absolutně podcení, čekají procházku se slunečníkem a realita je někde jinde. A chyba určitě není na jejich straně. Hlavně jsem rád, že tady takový závod je a podařilo se ho uspořádat. Že to mělo organizační mouchy? Pro mne je důležité, jak to vypadalo na trati. Konečně tu byl závod, který ukázal lidem zrcadlo. A organizátorům cestu, kam se OCR ubírá. Víte, Evropa je ještě o dva kroky dál. Kdyby na trati byly překážky typu Nuts, Flying Monkey, Salmon Ladder, Wheels a další, tak tu hromada lidi jen zapláče. A přitom je to v Evropě standardem a běžné pro spoustu závodů. Takže já jsem fakt rád, že tu byl závod, který nás prověřil překážkově. To tu letos fakt nebylo. Zároveň jsem rád, že se zapojily i série a mohli se navzájem inspirovat. To je podle mne dobře. Další věc, nad kterou jsem se zarážel, byla ta, že přijeli zahraniční závodníci. A oni tu byli při každém ročníku. Ale až letos přijel někdo, kdo výrazně promluvil do pořadí a najednou to bylo špatně. Jasně problém s vyhlášením v pátek byl blbě a mělo se vyhlásit zvlášť celkové a národní pořadí. Ale spousta lidi nelibě nesla, že je tu někdo, kdo jim ukáže záda a naruší tu jejich auru. Místo toho, aby byli rádi za srovnání, tak koukají skrze prsty. Takhle se člověk sportovně neposune, když nemá výzvy, které chce pokořit. At už rychlejšího závodníka, tak obtížnější překážku. Moc díky ČAPS za tuhle akci, za to že máme šampionát a můžeme se sejít jeden víkend, zazávodit si. Srovnat se navzájem a mít tuhle sportovní soutěž. Věřte, že nám tohle dost zemí v Evropě závidí. Díky moc

Děkujeme za rozhovory

cs_CZCzech
cs_CZCzech