„Mastím to, jak to jde…,“

40766738_1153611734801785_3648283459039789056_o

říká mistryně ČR 2020 v OCR Stáňa Babušková. Jak se dostala k OCR, který závod byl její první, co má na závodech ráda a kam by se chtěla znovu vrátit, si můžete přečíst v našem rozhovoru.

Ahoj Stáni, pověz nám, jak jsi se dostala k závodům OCR? Co byl ten první impuls?
Rok 2016. Plakát. Reklama na Spartan Race v Praze. Lidi v blátě… děti to chtěly vyzkoušet, zažít – to, že je mamka neprudí, že jsou jako prasata. Zkusily, ovšem bláto nebylo. Ale dozvěděli jsme se o plánovaných dětských závodech Gladiator Race. V Milovicích bláto bylo. A moc. A super. Následovaly další 3 závody. Zase super.
Rok 2017. Děti opět přihlášené na celou sérii GR. Únor. Chřipka. Všechny lehly 2 dny před závodem. Přece nenechám startovné propadnout! Následoval přepis s mírným doplatkem a nastoupila jsem na start zimního závodu v Josefově. Studená voda – fuj. Zima – fuj. Podrobnosti si moc nepamatuji – Josefov jsem od té doby běžela několikrát, trochu mi to splývá. Ale byla bedna v Z40+, a to chceš. Tak jsem v tom lítala až po uši. Co ale bylo tím prvním impulsem, říct nedokážu. Asi zážitek samotný.

Jaké sporty jsi dělala v dětství nebo které sporty jsi dělala aktivně před závody OCR?
Na kolo, na výlety a na lyže (hlavně na běžky) jsme museli (a většinou i chtěli) odjakživa, co se pamatuji. Nejdřív jsem chodila do Sokola, od 10 let na sportovní gymnastiku. Jinak závodně nic.

Pamatuješ si na svůj první závod? Pocity před závodem, v závodě a v cíli?
Pamatuji si přesně, co jsem měla na sobě 🙂 , cílové piny a vlnu. Strašně to klouzalo. Na překážky jsem si docela věřila, i když jsem je před tím nikdy nezkoušela, v běhu už tolik ne. Sice jsem si chodila asi rok občas zaklusat, abych udýchala mluvení a zpívání při cvičení na sportovkách s dětičkami. A fajn. Moc jsem to neprožívala. Docela to šlo, nebylo to moc dlouhé.
Hned po závodě jsem jela k dědovi pro marody. A protože máme zpátky Jaroměř cestou, tak jsem se ze zvědavosti jela podívat na výsledky. Internet v mobilu jsem neměla. Zlato! Počkali jsme tedy asi půl hodiny na vyhlášení, popadli vyhraná piva a medaili a jeli se domů doléčit.

Co tvé zaměstnání/rodina – jak jsi s tímto skloubila tréninky a závody?
S vrtulí u zadku stihneš všechno 🙂. Prostě je doma trochu binec. A něco ošulit musíš. Před covidem hodně pomáhala maminka, teď se snažím některé povinnosti převést na děti – moc to nefunguje. Ale naučit se to stejně musejí.
Ze začátku jsem si chodila zaklusat do lesa, když zbyl čas. Od června 2019 mám na běh trenéra – ultravytrvalce Davida Kellnera – tak musím. Snažím se. Do posilovny nechodím – není čas (odtahám spoustu dětí na gymnastice). Od covidu máme ve sklepě malou tělocvičnu, občas jdu tam. Na závody jsme jezdili nejdřív všichni, teď už u dětí nadšení trochu opadlo, tak jsem jezdila spíš sama.

Postupně jsi se vypracovala ke zkušené závodnici OCR a kvalifikovala jsi se na ME OCR 2018 (Dánsko) – jaké bylo první porovnání s „Evropou“ ? Měla jsi strach z nových neznámých překážek?
Dánsko? Strach ne, respekt ano. Ten mám stále. Byla to obrovská zkušenost. Jediné, co jsem z překážek znala do té doby, byl šplh na laně, kruhy, stěna a stairway. Bohužel jsem v obou závodech skončila 200 m před cílem na překážce Nuts. 2x jsem promáchla zvonek, pak mě zradily ruce a hlava. Neexistuje žádné „kdyby“. Na sprintu jsme do té doby ve věkovce vedla, na dlouhé trati byla třetí.

Po Dánsku jsi jela na MS OCR 2018 do Londýna, kde jsi triumfovala ve své věkové kategorii na klasické i krátké trati – na přípravu jsi měla necelé čtyři měsíce, změnila jsi ji nějak?
Londýn prostě vyšel. Nijak speciálně jsem se nepřipravovala. Vlastně jsme se domluvili se dvěma kamrády-závodníky až v Harrachově – po MČR, chvíli to řešili přes chat a 14 dní před MS jsme se teprve registrovali. První let! Byla jsem ze všeho vyplesklá. Soupeřky jsem moc neznala a neřešila. Po Dánsku jsem věděla, že když to nezvořu sama, na ocase neskončím. V Londýně bylo na dlouhé trati 100 překážek, to je dost – všechny jsem dala na poprvé. Vyšlo pěkné počasí, všechno nějak sedlo. A bylo zlato v Age a poprvé finanční odměna. Výlet se mi skoro zaplatil. Teď už je na šampionátech price money pouze v elitě.

Začala jsi běhat hodně závodů OCR u nás, který z nich se ti nejvíce zalíbil? Je nějaký závod, který jsi běžela, a vůbec tě nebavil?
Každý má něco do sebe. Všude se najde zajímavá překážka, hezký terén, velkolepá panoramata. Barbarian, Predator, Excalibur, Gladiator, Překážkáč,… Sparta byla krásná, Londýn pestrý, Esbjörg první, Polsko těžké. Moc hezké bylo MČR – všechny ročníky. Že by se mi někde vyloženě nelíbilo, nevím, časem to nepříjemné vytěsním. V Rumunsku jsme se ztratili, v Kutné Hoře mi byla šílená zima, podruhé v Londýně mi bylo do breku, protože mě nechali 4 minuty stát ve frontě u překážky, přestože vedle byly 2 volné lajny – prý pro elitu (600 m nebyl nikdo v dohledu). Stálo mě to zlato ve sprintu.

Jaké vůbec máš ráda tratě? Kratší nebo delší, kopcovité nebo spíš rovinka? Je něco třeba co vůbec na závodech nemáš ráda? A naopak něco, na co se nesmírně těšíš?
Začnu od konce. Nemám ráda bláto. Miluji hory, ale běhat kopce neumím.
Mám ráda delší komba, hravé překážky, kombinace. Překážky, které nejsou úplně lehké, ale datelné, a člověk u nich musí přemýšlet. Nemělo by to být o tom, že musím překážku 30x zkusit, abych jí vůbec dala, ale o nějaké obecné obratnosti a síle.
Tratě – libovolné, ale dvacka je tak nějak můj strop, i když už jsem pár trochu delších běžela. Sprint neodpouští chyby na překážkách, ale do půlhodiny jsi v cíli. Pokud uděláš chybu na dlouhé trati, je větší šance ji nějak odčinit. Jsi na trati klidně tři hodiny a v únavě většina lidí chybuje víc.

V roce 2019 ses opět zúčastnila ME OCR tentokrát v Polsku, kde jsi naskočila i do týmového závodu za ČR a obsadily jste krásné 5. místo. Jak moc bylo jiné najednou běžet v týmu?
Původně jsem měla jít třetí – překážkový úsek, ale ráno jsem se dozvěděla, že mám nastoupit na první – běžecký úsek – s děvčaty slavných jmen jako Ulrike Evansen, Katja Christensen, aj. Myslím, že Týnka by to asi dala běžecky lépe, předávala jsem asi na 4. nebo 5. pozici. Klárka to na silovce ještě stáhla. Na medaili chybělo docela málo. Štafety jsou jiné – je to zodpovědnost. Byla trochu škoda, že jsem se s Klárkou a Týnkou vlastně znala jen od vidění.

Objevila ses v nově vzniklém národním týmu ČR, ale nakonec v něm nepokračuješ. Jaké jsou tvé důvody nebýt jeho součástí?
Asi si nevěřím. Nevím. Mám pocit, že mezi ty lidi nějak nezapadám, nepatřím. Není mi 25. Nejsem vrcholový sportovec, mastím to, jak to jde. Pořádně neposiluji. Chci si ponechat tu možnost rozhodování, nastoupit, kam chci, kdy chci, mít volnost, vyhrát. Chtěla bych obhájit zlato ve věkovkách ve Spartě z předloňska. Podmínky v repre jsou jasné – elitní starty. Vím, že překážkově jsem na tom vcelku dobře, ale na ty rakety, co běhají od mala, prostě nemám. To by musely kazit samy. Náhoda? Rozevírají se nůžky mezi Spartanem a ostatním OCR, ale já zatím chci běhat oboje. Přitom je to už hodně rozdílné. Ve Spartanu rozhoduje běh, a když mi dá někdo na 10 km minutu na kiláku, tak to na překážkách nedohoním. V klasickém (či jak to mám nazvat) OCR ta šance je. Občas vyhraji startovné – to je fajn – je to velká položka do rozpočtu.

Asi mám strach, že by se mi z toho závodění vytratila zábava a byla bych pod velkým psychickým tlakem. Nemám na to hlavu. Ale repre-štafetu bych ještě zkusila ráda. Bohužel, letos to kvůli zrušeným šampionátům nedopadne. Takže to nechávám koňovi.

Následovalo MČR 2019 kde jsi dominovala na obou tratích – na 3K jsi byla druhá a na 15K první – Jaké bylo stát proti nejlepším závodnicím u nás?
Potkáváme se i na jiných závodech, hlavně na Predatorech, takže asi to nebylo jiné.

Rok 2020 byl ve znamení přesunutých či zrušených závodů. Jak tobě tato situace zasáhla do plánů a tréninků?
Mě spíš zasáhla do tréninku dvě zranění, natržený hamstring v březnu a lýtko v září. Dva více jak měsíční výpadky. Stihla jsem jen dva nebo tři zimní závody a letní sezónu kolem MČR. Spartan jsem třeba neběžela vůbec. Teď už mi závodění hodně chybí a do tréninku se musím docela nutit.

Následovalo další MČR v OCR 2020 kde jsi vlastně „obhájila“ své úspěchy z minulého roku, tentokrát ale obráceně – na krátké trati jsi vyhrála a na dlouhé jsi skončila na druhém místě.
Bylo nás na startu málo. Osm? Deset? Takže to byl spíš takový individuální závod – od prvního kopce jsem běžela víceméně sama. Bojovat se ale musí stejně.

Jaké byly pocity a dokázala bys srovnat obě MČR?
Obě mistrovství se mi líbila. Byl dobře vykompenzovaný běh a překážky – běžkyně by nevyhrála a čistě překážkářka taky ne. O pocitech moc psát neumím – to by vám řekl i trenér.

Kdyby to situace dovolila – zúčastníš se MČR i tento rok?
A ano, pokud letos MČR bude a budu zdravá, nastoupím.

I když je situace nyní taková nejistá zeptám se – Jaké máš nyní v roce 2021 plány, cíle co se týče OCR?
Hlavně bych už chtěla být v té partě, na závodech, trochu si hrábnout. Chybí mi to. Zatím ale moc neplánuji, mám koupenou registraci jen na pár závodů – víceméně převedených z loňska.

Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně sportovních úspěchů

Article by Martin Dvorak

Leave your comment